Tip na výlet do Podkrušnohoří (ČR)

Dycky Most! Taky ten seriál milujete? Zavítejte do tohoto koutu republiky a omrkněte, co je zde k vidění, a je toho hodně! Přírodní, kulturní, technické i hornické památky, račte si vybrat!

Protože  jsem vystudovala Geovědní a montánní turismus na VŠB-TUO v Ostravě, tato oblast technických a přírodních památek byla jednou z četných exkurzí, které jsme na vysoké škole měli. Navíc jsem v Mostě byla již několikrát na našem hornickém Skoku přes kůži a zase zde určitě přijedeme. Nicméně, už je to nějaký ten pátek a kdysi jsem nebyla travel blogger, abych Vám o tom napsala článek a upřímně si to tak do detailů už nepamatuju. Byla by ale škoda, aby vám krásy tohoto kraje zůstaly skryty, proto jsem požádala kamaráda Pavla, který zde byl nedávno, aby pro mě tento článek napsal, svým stylem, a myslím, že se docela pobavíte :) Jdeme na to a Pavle, díky moc!

Co navštívit v Podkrušnohoří

Mostecko není nejvyhledávanější turistickou lokalitou a stejně jako řada jiných měst na severu Čech trpí možná až zbytečnými předsudky. Jak jinak to posoudit než prozkoumáním kdysi "měsíční" krajiny… 

Cesta vlakem do Mostu byla rychlá, nástupiště v pohodě, dokud jsme nevešli do podchodu. To se nám vybavily scény ze seriálu Most!, který typické Mostečany nevykresloval jako typ lidí, které byste chtěli mít za sousedy. Radši jsme si zacpali nosy, moc se nerozhlíželi, rychle podchodem proběhli a snažili se u toho místním povalečům neskopnout lahváče… V odbavovací hale mosteckého nádraží se sice zastavil čas, ale všechno už bylo v pohodě. 

Náš cíl na Mostecku byl jasný – omrknout nejvýznamnější místní památky a vydat se do Krušných hor. Naše první zastávka byla u přesunutého děkanského kostela v Mostě jen kousek od nádraží. Abychom ušetřili čas, jeli jsme autobusem, který zrovna jel (č. 16 přímo od nádraží). Dá se ale jít i pěšky.

Tady je dobré si připomenout historii. Most bývalo krásné gotické město, ovšem stálo v místě naleziště uhlí, a tak muselo ustoupit jeho těžbě. Reálně to znamenalo, že bylo město v 60. až 80. letech zbouráno a místní obyvatelé byli vystěhováni o kousek dál do paneláků (tehdy byly paneláky vnímány jako moderní bydlení, takže se většina místních nezlobila, že už nebude muset zatápět uhlím a žít ve starých neopravených domech, prostě jiná doba).

Přesunutý děkanský kostel

Jedna ze zachráněných památek ze starého města Most, která o fous unikla demolici, byl děkanský kostel (kostel Nanebevzetí Panny Marie). Ten byl po kolejích přesunut o necelý kilometr dál! Celá akce je zapsána i do Guinessovy knihy rekordů a dnes je kostel jedna z hlavních dominant města. Okolí kostela je upravené, příjemné k procházkám a dá se tu posedět v kavárně na terásce, ale my jsme rovnou zamířili dál. 

Jezero Most

V lomu, kde stávalo staré město Most, se přestalo těžit v roce 1999. Krajina se rekultivovala a lom se zatopil. Dnes je tu jezero Most, druhé největší jezero v České republice. Pěšky jsme sem od kostela došli během čtvrt hodiny. 

Přiznám se, že bych u zatopeného jezera čekal nějaké velké infocedule se starými dobovými fotografiemi, ať si člověk může představit, že kde dnes stojí bývalo třeba historické náměstí… Nic takového tu překvapivě není. Ale info jsme našli na webu Mosteckého jezera. Na hlavní pláži jsou stánky s občerstvením, přímo u jezera hezká oblázková pláž, trošku tu fičí a voda je nádherně čistá, byť už trochu studená. Jezero se dá obejít, vede kolem něj asfaltová cyklostezka.

Hrad Hněvín

Přímo nad jezerem se tyčí hrad Hněvín, vyjít na něj zvládnete, aniž byste se moc zadýchali. Cesta vede z půlky městem a pak už lesem. Pokud jste zvyklí, zvládnete tam dojít během 45 minut. Na úpatí kopce doporučujeme odbočit ze silnice a vzít to lesní cestou, je to kratší a příjemnější, odkaz ZDE.

Výhled odsud je pěkný, pod Vámi se rozléhá nové město Most – ano, opravdu jsou to jen paneláky a pár budov s typickou (komunistickou) architekturou 70. a 80. let – nad městem se tyčí kopce Českého středohoří. Jako na dlani máme jezero Most, přesunutý kostel i nádraží, kde jsme startovali. Na druhé straně hradu můžete obdivovat Krušné hory a další jezero.

Jezero Matylda a zámek Jezeří

Právě k jezeru Matylda máme namířeno, čeká nás totiž výšlap na zámek Jezeří, odkaz na trasu ZDE. Za čtyři a půl hodiny chůze s přestávkami jsme na místě. Jediné "vražedné" stoupání na celé trase je posledních asi 400 metrů k zámku.

Vyšli jsme nad zámek, odkud jsme měli výhled na dva světy – lom, kde se stále těží hnědé uhlí a kde i bez dalekohledu uvidíte monstrózní rypadla, a zámek s krásnou již skoro podzimní krajinou. Zámek Jezeří se relativně nově řadí mezi Národní kulturní památky, lom ČSA (lom Československé armády, pozn. od Hamiczech - v lomu ČSA si můžete objednat netradiční exkurzi - Uhelné Safari - a prohlédnout si lom za plného provozu, vidět ohromné kolesové rýpadlo zblízka je ohromný zážitek) se má po ukončení těžby za několik desítek let zatopit, jako se tomu stalo v případě jezera Most. Až tady jsme alespoň trochu pochopili přízvisko "měsíční krajina". 

Vyšli jsme ještě výš a přes noc jsme tu zůstali ve stylu klasického čundru se spaním pod širákem (v oficiální terminologii bivakování, které je v České republice možné dokonce i na území CHKO). Jen je potřeba se chovat vůči přírodě ohleduplně a nerozdělávat v lese oheň, abyste se nedostali do křížku s ochránci přírody. Až ráno jsme si všimli, že máme hned vedle sebe krásnou nadílku divoké hlívy. To potěšilo, ale celý den byl teprve před námi, tak jsme ji tam nechali pro jiné houbaře.

Abychom stihli odpolední vlak, rozhodli jsme se projít les nad Jezeřím a pak se pěšky vrátit skoro stejnou cestou pěšky až do Mostu. Odbočili jsme z turistických cest, občas jsme se museli proplétat houštím (a halekali jsme, že nám chybí mačeta), ale udělali jsme dobře! Narazili jsme na srnky, co na nás vyskočily ze křoví, a v dálce jsme zahlédli dokonce muflony!

A očividně jsou tu i jeleni, uprostřed lesa jsme totiž našli jelení shoz (parohy). To jsme ve volné přírodě ještě neviděli. Všichni jsme se s ním vyfotili, ale samozřejmě jsme ho (s bolavým srdcem) nechali v lese. Kde? To neřekneme, jen ať ho ohlodají nějaké myši. Shozy patří do lesa a odnášet je nesmíte. 

Náš závěr? Mostecko za nás ano, v rekultivované krajině Podkrušnohoří určitě nejsme naposledy. 

Tak co, motivoval vás článek k návštěvě tohoto zajímavého koutu ČR? Já doufám, že ano a sama se těším, až se zde zase někdy vrátím. Zdař Bůh!

Pokud rádi cestujete, sledujte mé travel účty na sociálních sítích:

Instagram @hamiczech

Facebook @hamiczech

Youtube @hamiczech